Odborné články

Vesmírné vyhlídky L1 a L2

Oblasti libračních bodů mají výhodné vlastnosti, pro které jsou v posledních letech využívány astronomy k umísťování kosmických observatoří, které z těchto míst mohou dlouhodobě sledovat vesmír. Doposud byla využívána především librační centra v soustavě Slunce-Země, a to librační body označované L1 a L2. První z nich slouží k umísťování kosmických observatoří k dlouhodobému sledování Slunce. V okolí libračního bodu L2 jsou naopak "zaparkovány" kosmické dalekohledy k výzkumu vzdáleného vesmíru.

Meteory a jejich pozorování

Letmý záblesk na obloze prodloužený o rozplývající se mlhavý obláček, či navíc výjimečně doplněný explozí, určitě dokázal mezi „nehybnými“ stálicemi zaujmout už naše praprapředky. Vysvětlení podstaty tohoto jevu čekalo tisíciletí až na moderní éru člověka, na jeho invenci spojenou se systematickým výzkumem. Pozorování meteorů má stále své kouzlo v překvapivosti – nelze předpovědět kde přesně, kdy a jak jasný úkaz nastane. Proto je toto pozorování stále atraktivní a mladým zájemcům o astronomii umožňuje jednoduchými prostředky získat zajímavé informace, které mají i odborný význam a na kterých se lze naučit jak zpracovávat vědecká data. Ukažme si, co všechno je k tomu potřeba.

Zákryty hvězd tělesy Sluneční soustavy

Když se podíváte na Měsíc dalekohledem, můžete v jeho blízkosti občas vidět jednu či dvě hvězdy, které jsou součástí tzv. nebeského pozadí. Pokud by jste v pozorování zmíněného seskupení pokračovali, všimnete si po překvapivě krátké chvíli, jak se Měsíc vůči hvězdám pohybuje. K zaregistrování tohoto pohybu stačí jen několik minut! Jedná se o praktický důkaz známé skutečnosti, že Měsíc obíhá kolem Země. Ale co se stane v okamžiku, kdy některá z hvězd leží přímo v dráze Měsíce? V takovém případě Měsíc vstoupí před hvězdu a zakryje ji. Těmto úkazům začali astronomové říkat occultations. Název je odvozen z latinského „occultare“, což znamená „zakrýt“.

«1234 


mapa webu