Odborné články

Halové jevy

Mezi mnohé optické jevy v atmosféře (obecně zvané fotometeory) se řadí také halové jevy – jde o jevy vznikající díly lomu a odrazu slunečních či měsíčních paprsků na drobných ledových krystalech nacházejících se v ovzduší. K nejčastěji se vyskytujícím halovým jevům patří malé halo s poloměrem 22 ° kolem Slunce, vedlejší slunce (parhelia) mající vzhled duhově zbarvených skvrn po jeho obou stranách nebo halový sloup.

Na následujících řádcích se blíže seznámíme s ledovými krystaly, podmínkami vzniku halových jevů a s jejich vybranými formami. Rovněž bude zmíněna historie zkoumání halových jevů a několik podnětů k pozorování těchto působivých jevů.

Slnečné hodiny

Starobylým i moderným, jednoduchým a súčasne zložitým; jednoducho výnimočným zariadením na meranie času, ktoré pretrvalo od počiatkov kultúry až dodnes, sú slnečné hodiny.

Stratosféra

Atmosféra planety Země má klíčový význam pro udržení podmínek pro život a proto je jejímu výzkumu věnována tak velká pozornost. Vyšší vrstvy atmosféry zkoumá člověk díky technologickému rozvoji balónové, letecké a raketové techniky.

V tomto článku je přehledně popsána historie výzkumů a klimatologie stratosféry.

Malé telesá Slnečnej sústavy

Pod pojmom medziplanetárna hmota zvyčajne rozumieme súhrn makroskopických a mikroskopických častíc, ktoré vyplňujú priestor v oblasti, v ktorej gravitačne dominuje naša centrálna hviezda – Slnko a ktoré nie sú dostatočne hmotné, aby gravitačne vyčistili okolie svojej dráhy a rannom období sa nesformovali do sférickeho tvaru ako planéty. Z pozorovaní prachových diskov a protoplanetárnych systémov v okolí mladých hviezd v infračervenej a rádiovej oblasti však vieme, že podobná hmota sa bežne vyskytuje aj v okolí iných hviezd a úzko súvisí so vznikom a vývojom materskej hviezdy a objektov v jej okolí.

Paleontologie vnějších Západních Karpat

Velmi důležitou složkou umožňující datovat relativní stáří sedimentů a charakterizovat prostředí, ve kterých se odehrával pravěký život, představují zkameněliny (fosilie). Jsou to doklady po životě a životních projevech organismů minulých geologických dob.

Stručný přehled napsaný předními odborníky v oboru a znalci daného regionu vás seznámí s hlavními fosíliemi vnějších Západních Karpat.

Přehled horniny vnějších Západních Karpat

Beskydy se řadí do oblasti vnějších Západních Karpat. Nejedná se o  oblast, která by byla nějak velmi bohatá na různorodé horniny či velké množství minerálů. Přesto však je to oblast zajímavá a pozoruhodná. Tento původní článek vás seznámí se základními horninami, které můžete v oblasti vnějších Západních Karpat nalézt.

Nevědecká astrofotografie aneb fotografie pro každého

Při pohledu na dokonalé snímky např. z Hubbleova teleskopu snad každého astronoma občas popadne stesk po vlastních obrázcích. Někteří z nás se rozhodnou, že stesku propadnou natolik, že se o vlastní astrofotografii na různé úrovni a různým vybavením pokusí.

Účelem tohoto článku je ukázat, že byť ne tak technicky dokonalé, lze astronomické fotografie pořídit i nesrovnatelně prostšími prostředky než je Hubbleův kosmický dalekohled.
 

Elementární částice - standardní model

Od objevu první elementární částice uběhlo více než století. Dodnes byly objeveny tisíce částic a už v době, kdy jich bylo známo jen kolem stovky, bylo jasné, že je třeba je nějak třídit podle příbuzenských vztahů, obdobně, jako jsou prvky seskupeny v Mendělejevově periodické tabulce.

Přehled současného standardního modelu elementárních částic přináší aktuální článek předního popularizátora fyziky, astrofyziky i dalších vědních oborů pana prof. Petra Kulhánka psané pro tyto webové stránky.

Pozorování Měsíce

Měsíc je zdaleka nejnápadnějším a nejlépe pozorovatelným objektem na noční obloze.

I s pomocí malého astronomického dalekohledu můžeme na jeho povrchu rozeznat mnohem větší množství detailů, než na kterémkoli jiném kosmickém tělese. Měsíc se proto pro začínající pozorovatele často stává vstupní branou do vesmíru. S pomocí dalekohledu se navíc můžete snadno vydat na výpravu do geologické minulosti našeho nejbližšího vesmírného souseda!
 

Pozorovateľnosť kométy ISON

Kométu ISON objavili V. Nevskij a A. Novyčonok ďalekohľadom ISON 21.9.2012. Dostala predbežné označenie C/2012 S1 a po určení jej dráhy zavládol optimizmus. Svojimi parametrami je podobná kométam Kreutzovej skupin a zároveň ide o kométu, ktorá sa pri Slnku vyskytuje po prvýkrát. Istý čas sa považovala aj za dvojníka mimoriadne jasnej kométy C/1680 Kirch, ale po nájdení dvoch predobjavových snímkov, bola táto hypotéza opustená. Z fotometrie vo veľkej vzdialenosti, bol priemer jadra odhadnutý sondou SWIFT na asi 5 km. Snímky HTS potvrdili kometárnu aktivitu jadra už vo vzdialenosti Jupitera. Všetky tieto fakty predpovedajú vysokú zdanlivú jasnosť kométy na pozemskej oblohe.